Před časem jsem tu psal blogpost o dvou nových přírůstcích do naší rodiny. Mopsice Crystal a Minnie se s námi krásně sžívají, dělají krůček za krůčkem pokroky a zapomínají na ne úplně veselou minulost. Ještě v dočasné péči byla Minnie pejskem, který neustále zalézal někam do rohu, seděl stranou, krčil se a nechtěl se moc kamarádit. Jak úžasný pocit to teď je, když ráno Minnie skočí ke mně do postele, nadšeně vrtí ocáskem a dá mi bambilion mopsích pusinek. To je prostě k nezaplacení – tahle psí láska.
Říká se (teda říkají to hlavně milovníci koček), že psí láska je bezpodmínečná a že to nemá takovou kvalitu, jako vztah s kočkou. Nemůžu souhlasit. O lásku Minnie a Crystal musíme denně bojovat, museli jsme si ji zasloužit. To, že se Minnie překulí na záda a vystrčí bříško je důkazem důvěry. Kdysi jí někdo hodně ublížil, ona pak nevěřila nikomu a teď opět našla ztracenou důvěru v lidské dobro. Je to pro nás obrovský závazek i obrovská odměna.
