Ellen Alaverdyan, desetiletá baskytaristka, o které jsem tu už jednou psal, vydala na svých socsítích krátké video s výzvou ke společnému jamování.
Protože jsem starý a pomalý, tak než jsem se dostal k tomu, abych vůbec něco zahrál, už byl konec videa. Dnešní mladí lidé prostě žijí rychle a obsah na sociálních sítí vměstnávají do třiceti vteřin úplně v pohodě. Já to neumím, takže jsem Ellenino video vzal, nastříhal, nakopíroval a její hru jsem si prodloužil tak, abych se přeci jen mohl přidat.
Protože na keytar hraju jen zřídka, na tuhle polohu nejsou moje ruce zvyklé (častěji hraju na klavír a klasické klávesy), takže mé staré zdřevěnělé a líné prsty trochu trpěly, no ale něco jsem vymáčknul. Je to jam na první dobrou (vlastně na první dvě dobré, protože jsem nahrál jak kytaru na pozadí, tak sólovou kytaru), rozhodl jsem se, že co ze mě vyleze, to publikuju, bez ohledu na to, že to není ani trochu invenční a promyšlené. Ale o tohle často v jamování jde – mít v zásobě všelijaké univerzální patterny a poradit si, ať se hraje cokoli.
Pidlikání
Bude tu někdy ještě něco hudebního?
Do budoucna chystám publikování nějakých vlastních hudebních kousků, protože po opuštění Facebooku mi konečně zbývá čas na jiné koníčky a zaplaťpámbů i na muziku. Slibuju, že to už budou věci povedenější.
