Kdysi jsem býval grammar nazi jak vyšitej. Na Facebooku jsem – když jsem na něm ještě byl – napsal víc komentářů s opravou překlepů a hrubek, než nějaké smysluplné reakce na vlastní obsah. A to jsem přitom měl (a stále mám) máslo na hlavě – třeba co se týká interpunkce, pomlček nebo „anglických“ uvozovek. Musím říct – byl jsem s tím někdy strašlivě otravný. No a když mi to jednoho krásného dne došlo, rozhodl jsem se dát si novoroční předsevzetí a celý rok nenapsat jediný grammarnáckovský příspěvek. Zpočátku jsem si musel trochu sedět na rukou a po prstech se mlátit, ale skutečně jsem to udržel celý rok a už u toho zůstal. Občas někde opravím své známé nebo třeba novináře, kteří mají nějakou ostudnou chybu v titulku, ale činím tak většinou nějakým „bočním“ kanálem, mimo zraky veřejnosti, a formou veskrze slušnou, nikoli nějakým „seřváním“ za hrubku.
Gramatických nácků jsou v diskuzích kvanta, leckdy dokonce neoprávněných (když například tepají redaktora, že má chybu ve frázi „kdo s koho“, páč přece druhý pád neasi ješišmarja!). A tepají i ve chvíli, kdy evidentně nejde o překlep či hrubku, ale třeba o nepovšimnutý zásah autokorektora, protože lidé často přispívají z tabletů a mobilů a tam je to hned.
A proč že jsem s grammarnáckovstvím skoncoval? Jednak mi to žralo dost času. Takové to nutkání, že když se někdo na internetu mýlí, musím reagovat. Druhak (já vím) to bylo dost nepřínosné – řada diskutérů si moji odpověď už ani nepřečetla, protože už diskutovali jinde. Třeťak (no jo) jsem si uvědomil jednu věc: nevím, kdo je na druhé straně komunikační lajny. Nevím, jestli jeho špatná čeština třeba není kompenzována výraznou převahou jiné oblasti. Může to být geniální matematik. Nebo může být neobyčejně zručný manuálně. Nebo může být paralyzovaný a jeho chabý písemný projev je daný tím, že jednu větu píše deset minut pomocí stylusu v ústech nebo dokonce třeba jen pomocí pohybů očí. Vypadá to jako vycucanina z prstu, ale přesně tohle se mi stalo. Několik měsíců jsem v diskuzích mistroval člověka, pro kterého – než zemřel na svalovou dystrofii – bylo každé písmenko utrpením a který kvůli nemoci a s ní souvisejícím omezením ani nevystudoval klasickou školu. Stydím se doteď.
Takže od té doby se řídím jedinou věcí: rozumím tomu, co chtěl dotyčný vyjádřit? Je to pochopitelně napsáno, byť třeba s hrubkami? Dovodím si vše z kontextu a nebudu se muset točit na tom, že mezi výrem a vírem a bydlem a bidlem je rozdíl? OK, pokud je vše k pochopení, nereaguju (nebo reaguju věcně). Pokud je to napsáno opravdu nesrozumitelně, tak slušně požádám o korekci srozumitelnosti.
Po nějaké době, kdy jsem negrammarnáckoval, jsem si všiml, že obdobně, jako jsem dříve ztrácel čas opravováním chyb, ztrácím čas planými, zbytečnými a nepřínosnými debatami. Takže jsem si k zákazu grammarnáckovství přidal ještě další: pokud vidím, třeba i na základě jiných zpráv nebo jeho profilu, že dotyčný je prostě kokot, tak buď nereaguju, nebo si dotyčného zablokuju, zamutuju, zkrátka odstraním ze své socbubliny.
A k tomu bych chtěl vyzvat i vás: ve chvíli, kdy byste obvykle reagovali na blbce – nereagujte! Neodpovídejte, nekritizujte, nevysvětlujte, nevysmívejte se. Nepište, případně i blokněte. Ono to bude dobré i pro algoritmy socsítí – když je někdo blokovaný více lidmi, algoritmus jeho zprávy ukazuje menšímu a menšímu množství lidí a v případě, že ho někdo nahlásí, stačí menší počet nahlášení k tomu, aby post nebo profil zmizel.
Takhle málo – neopravovat chyby a nereagovat na idioty – stačí ke kultivaci internetového prostředí. Vypadá to jako protimluv, jako že se dává prostor blbcům, ale ono je to v konečném důsledku tak, že blbce přestane bavit prostředí, v němž nedostává odezvu. Navíc nezapomeňte na starou známou pravdu: „Pokud se na internetu do krve hádáte s idiotem, on dělá v tu samou chvíli to samé.“
P.S. Přiznám se – občas se neudržím… ještě pořád je tenhle přístup pro mě poměrně čerstvý, takže občas to ulítne, ale snažím se, aby lítalo čím dál méně, případně po sobě ty komentáře sám promažu
P.P.S. Přiznám se – v kontextu tohoto postu jsem nekonzistentní. Ale, koneckonců, můžete si vybrat, jestli budete blbce po hlavách mlátit nebo blokovat. Obojí učiní náš svět a váš život hezčím.
