Pohádka a šmytec!

[ aktualizovaný blogpost z roku 2015 ]

Tohle zná asi každý rodič. Chce se vám ukrutně spát, ale vaše dítko trvá na tom, že chce ještě odvyprávět pohádku? Pro tyto účely jsem připravil moderní remaky známých pohádek, jejichž vyprávění trvá od zhruba osmi po zhruba třicet vteřin. Doufám, že to jako rodičové oceníte. Jen musím připustit, že děti se k ocenění příliš mít nebudou… Pak už holt místo pohádky musí zabrat rodičovská autorita.

O Červené Karkulce

Červená Karkulka se s košíčkem dobrot vydala přes les k babičce na oslavu narozenin. Protože jí všichni říkali, že se nemá pouštět do lesa a má jít bezpečnou pěšinou při kraji, poslechla, nikoho cestou nepotkala a v pohodě dorazila k babičce. Tam si spolu na obsahu košíku báječně pošmákly a hezky babiččiny narozeniny oslavily. Konec pohádky.

O koblížkovi

Jednou dostal dědeček chuť na koblížek. Tak mu ho babička usmažila a dala vychladit na okno. Koblížek na okně vystydnul a dědeček si na něm posléze náramně pochutnal. Konec pohádky.

O řepě

Jednou dědeček zasadil na poli řepu. Vyrostla mu pěkná asi dvou až tříkilová bulva. Tak se pro ni sehnul, bez problémů ji ze země vytáhnul, dal do košíku a odnesl domů babičce ke zpracování. Konec pohádky.

(Poznámka: pokud by si děti stěžovaly, že pohádka přestala být v této verzi napínavá, upozorněte je, že i standardně vzrostlé bulvě hrozí bakteriální skvrnitost listů, tečnatka řepná, padlí, spála řepy, kořenomorka fialová, rizoktoniová hniloba, háďátko řepné, klopušky, dřepčíci, drátovci, muchnice, tiplice, sviluška chmelová, květilka řepná, osenice polní, makadlovka řepná, maločlenec čárkovitý, rýhonosec řepný a další choroby a škůdci. Takže ve skutečnosti je to napínavé až hanba!)

O šípkové Růžence

Žila dívka jménem Růženka a té sudička prorokovala, že se v patnácti píchne o trn do prstu. Když bylo Růžence patnáct, píchla se o trn do prstu. Chůva ránu vydesinfikovala peroxidem vodíku a prst zalepila náplastí. Rána se brzy zahojila a Růženka si časem našla prince, kterého si vzala. Konec pohádky.

Hrnečku, vař!

Jedna chudá dívka komusi na cestách pomohla a jako odměnu dostala hlasem ovládaný hrnec na výrobu kaše. Doma hrneček postavila na stůl, přečetla si návod a pak řekla spouštěcí frázi: „Hrnečku, vař!“. Když bylo kaše dost, použila vypínací frázi: „Hrnečku, dost!“. Jednoho dne dívka někam odešla a hrnec se pokusila použít její matka. Někam ale zašantročila návod a nemohla si vzpomenout na vypínací frázi. Ale to nevadilo, protože hrnec měl samočinnou pojistku proti přeplnění a když bylo kaše po okraj, sám se vypnul. Konec pohádky.

O Marušce

(počet Měsíčků zredukován na 0)

Maruška se po nátlaku matky a sestry vydala do Kauflandu a přivezla fialky, jahody i jablka hned při první cestě, protože to tam mají celoročně a jejich nákupčí kvůli tomu ani nemusí máchat kyjem. Vše přinesla domů, kytky daly do vázy, jahody a jablka snědly. Konec pohádky.

O Perníkové chaloupce

Jeníček s Mařenkou jednou zabloudili v lese. Když přišli na palouk s perníkovou chaloupkou, vyběhla ven Ježibaba a řekla: „Cywe, to je dost, že někdo jde! Ten perník už je skoro prošlej, tak to prosím vás pojďte všechno sníst, páč by byla škoda, kdyby se to zkazilo a muselo vyhodit.“ A tak to Jeníček s Mařenkou ztláskali a co už fakt nemohli, tak dotáhli domů. Konec pohádky.

O Otesánkovi

Byli dva bezdětní manželé, kteří chtěli miminko a nemohli ho mít. A protože byli příliš hloupí na to, aby je napadlo zažádat o adopci, vyrobili si dítě ze dřeva. Protože dítě ze dřeva je samozřejmě jen model, tak ani nejedlo, ani nerostlo, ani nikoho neohrožovalo. Tatínek ho napustil nátěrem proti dřevomorce a červotoči a hezky nalakoval, a tak Otesánek zdobí jejich domácnost dodnes. Konec pohádky.

O Smolíčkovi

Jelen se zlatými parohy, který se Smolíčkem sdílel domácnost, Smolíčkovi přikázal, aby po dobu jeho nepřítomnosti nikoho nepouštěl dovnitř. Po jeho odchodu přišly k domu Jezinky a chtěly se ohřát. Smolíček tedy přinesl ke dveřím přímotop a škvírou na vhazování pošty vypouštěl teplo ven. Jezinky se ohřály a odešly. K večeru se jelen vrátil domů. Konec pohádky.

O Budulínkovi

Dědeček s babičkou, kteří s Budulínkem sdíleli domácnost, Budulínkovi přikázali, aby po dobu jejich nepřítomnosti nikoho nepouštěl dovnitř. Po jejich odchodu přišla k domu liška a výměnou za povození na ocásku poptávala hrášek. Budulínek tedy přinesl ke dveřím talíř s hrachem a škvírou na vhazování pošty ho podal lišce ven. O jízdu nestál. Liška si pošmákla a odešla. K večeru se dědeček s babičkou vrátili domů. Konec pohádky.

O neposlušných kůzlátkách

Matka koza, která s kůzlaty sdílela domácnost, kůzlatům příkazala, aby po dobu její nepřítomnosti nikoho nepouštěli dovnitř. Po jejím odchodu přišel k domu vlk a vydával se za kozu a požadoval otevření dveří. Kůzlátka se vždy na notebooku podívala na obraz z venkovní webkamery a když viděla vlka, neotevřela. Vlk to po několika marných pokusech vzdal. K večeru se matka koza vrátila domů. Konec pohádky.

O Popelce

V nefunkční matriarchální domácnosti žila Popelka. Jednoho dne jel kolem princ a matka se sestrou mu půvabnou Popelku vnutily za ženu. Realisticky uznaly, že samy by sňatku s princem nedosáhly a takto se zbavily budoucí dědičky statku, neboť jako královna celé země nebude Popelka lpět na svém podílu z jedné malé hospodářské usedlosti. Konec pohádky.

O Zlatovlásce

V jednom království žila Zlatovláska. Všichni princové po ní toužili hlavně kvůli vzácné barvě jejích vlasů. Zlatovláska se jednou naštvala, koupila si oxidační krém a barvu L’Oréal Professionnel Inoa a obarvila si vlasy na černo. Tuctová černovláska už pak měla od princů klid. Konec pohádky.

O kohoutkovi a slepičce

Kohoutkovi jednou zaskočilo semínko v krku. Slepička odborně provedla Heimlichův manévr, čímž uvízlou potravu uvolnila. Konec pohádky.

O princezně na hrášku

Byly jednou tři neopatrné princezny, které zavítaly do Papuy-Nové Guineje ke kmeni Kukuku. Jednu si tam udělali na smetaně, jednu na paprice a tu poslední na hrášku. Všichni papuánci si čvachtali a ještě si přidali. Konec pohádky.

---